„Nekupuji za každou cenu a nepřeplácím…,“ radí autor knihy „Poštovní známky – koníček, nebo investice?“
Jak jste se vy osobně dostal ke sbírání známek?
Přes moji babičku – naše rodina měla v Humpolci (dříve se mu přezdívalo český Manchester) továrničku na výrobu látek. Pak nám to komunisté ukradli, ale v domácím archivu zůstala nějaká korespondence.
No, a když mi bylo asi 7 let, tak jsme to s bratrem u babičky objevili a hned nás to zaujalo. Rodinným přítelem byl také jistý pan Jiří Pokorný z Prahy, velký sběratel, který jezdil přes Humpolec pravidelně na svoji chatu do Dačic. A ten mi občas také přivezl pár známek, nebo i poslal poštou. Jeho dopisy mám dodnes schované. Skvělý člověk, už tehdy (kolem roku 1988 mu muselo být kolem 60-70 let) si vždycky vzpomněl na desetiletého kluka…
Sbíral jsem asi do 15 let, pak mne začaly zajímat holky, takže šly známky stranou J. A vrátil jsem se k tomu někdy před 12 lety (ne, že už by mne holky nezajímaly J ) a od té doby mne to nepustilo.
Jak to tak vypadá, asi nezůstalo jen u známek…
Víte, já jsem takový sběratelský blázen. Nejraději bych sbíral všechno. Mám doma 3600 knih (převážně o historii, umění, aristokracii…), strašně se mi líbí mince, bankovky, řády a vyznamenání, nerosty, starožitnosti všeho druhu. Když jsme byli s bratrem malí, tak jsme sbírali i takové nesmysly jako bedny od banánů (i ty mají někdy krásné designy!). Dále igelitové tašky, krabičky od cigaret, krabičky a nálepky od sirek, prostě nač si vzpomenete. Dodnes mám spoustu věcí doma. Naštěstí mám úžasnou ženu, která mi to toleruje.
Živí vás obchodování se známkami?
Ne. Já totiž se známkami neobchoduji, i když to tak z některých mediálních výstupů z posledních měsíců může vypadat. Já pouze investuji svůj volný čas do propagace sběratelství, protože mne to baví. Ale kdybych chtěl, tak bych se obchodováním se známkami v pohodě uživil, stejně jako stovky a tisíce dalších lidí po celém světě. Vždyť jen v ČR je spousta obchodníků, kteří to mají na plný úvazek a živí se tím.
Já mám skvělé zaměstnání, díky kterému si dokáži ušetřit velmi zajímavé peníze na můj koníček. Jistě, občas prodávám nějaké sbírky, to když si třeba někde v aukci nebo od sběratele koupím něco zajímavého, například jedno album známek, ale on trvá na tom, že musím koupit i zbytek, třeba dalších 20 alb. Tak to vezmu vše a ten zbytek obratem pustím dál.
Ale potenciálním zájemcům radíte, jak do známek investovat…
Protože mne známky baví a myslím, že se díky mé databázi a sledování celosvětového trhu velmi dobře vyznám v cenách, tak občas pomáhám různým sběratelům nebo investorům s koupí zajímavých známek. Ne každý se totiž vyzná v zahraničních aukcích, ne každý umí anglicky nebo německy. Dělám to zcela nezištně. A to je také má výhoda, protože sběratelé a investoři, kteří mne znají, vidí, že nejsem obchodník, že mne živí něco jiného, takže na tom nepotřebuji mít žádné marže.
Jako výdělek je pro mne skutečnost, že se tím pořád učím a zdokonaluji, že se mi do rukou dostanou opravdu zajímavé známky, které bych si já nikdy nekoupil (nemůžu mít vše), a že poznám nové fajn lidi. Ne, nejsem žádný Mesiáš, znám pár dalších lidí, kteří takto nezištně svým kolegům pomáhají.
Předpokládám, že si budujete i vlastní sbírku. Na co se zaměřuje?
Ano, pomalu buduji. Mám slušnou sbírku ČSR I přes Böhmen und Mähren po ČR, ale zatím ji nazývám „generální“. Doteď jsem investoval většinu peněz do domu, který mám v rakouské Salzkammergut, kde bydlím se svojí rodinou. Naštěstí už mám skoro splaceno, takže se teď sbírání pořádně rozjede. J Chci se ještě pustit do Německa do roku 1945 a do Rakouska. Ale to jsou hodně veliká sousta, se spoustou rarit, které nikdy mít nebudu. Ale to také není můj cíl. Já mám rád i obyčejné známky. Unikáty Československa také mít nikdy nebudu, protože většinou nejsou na prodej…
A co jste sám sobě poradil jako dobrou investici?
Vedle mých sbírek mám samozřejmě i nějaké vzácnější kusy nakoupené jako investici. Existují stovky až tisíce známek, které jsou vhodné k investičním účelům – je jich tedy příliš málo na to, aby je mohl vlastnit každý.
Představte si, že nějaké, třeba německé, známky existuje jen 100 nebo klidně i 1000 kusů. No a celosvětově existují statisíce sběratelů, kteří sbírají Německo (jen Deutsche Post má podle mých informací stále kolem 130 000 odběratelů novinek!!!). A co je základem sbírání? Zkompletovat nějakou sbírku! Takže každý chce mít i tu známku, které existuje jen 1000 kusů. Tento ohromný převis poptávky nad nabídkou zaručuje neustálý růst cen a slušnou likviditu. Vše, čeho je na trhu méně, než aby to uspokojilo celkovou poptávku, je optimální investice.
Často se na nás na veletrhu Sběratel obrací lidé, že zdědili sbírku známek a chtěli by vědět, jakou má cenu. Co byste jim doporučil?
Pokud sledujete různé skupiny na facebooku, tak víte, že takovéto dotazy tam padají denně. A spousta „rádoby filatelistů“ těmto lidem odpoví: „najdi si online katalog a ceny si tam dohledej“. To je ale ŠPATNĚ! Přesně takto ty lidi odradíte. Filatelie není jen o tom, že vy sám máte skvělé znalosti, ale i o tom, že jste ochoten se o ně podělit a že pomůžete začátečníkům. Já vím, je to otravné, když už to děláte po sté, ale co se dá dělat.
Když mám čas, tak požádám o zaslání pár fotek a vždy nějak rozumně odpovím, ocením. Když je tam něco lepšího, tak navrhnu i schůzku, protože ne vše se dá ocenit podle fotek. Musíme lidem ukázat, že jsme super komunita, že si pomáháme! A ne je odkazovat do horoucích pekel. A to platí pro všechny sběratelské obory, bez rozdílu.
Modrý Mauritius je nejslavnější známka světa. Jaká se vám ale líbí jako umělecké dílo?
Mám rád spoustu starých koloniálních známek s exotickými motivy. Často jsou to haléřové známky, ale krásné. Z těch vzácných (a investičně velmi zajímavých) je basilejská holubička – první tříbarevná známka světa a zároveň první embosovaná známka světa. Naše známky z období první republiky nebo období ČSSR jsou také krásné.
Co vám ve vaší vlastní sbírce ještě chybí a moc byste to chtěl?
Ježíši, toho je! To by byl ohromný seznam. Vždyť mně chybí i některé běžné známky z ČSSR. Můj problém je, že za prvé chci mít ve sbírce jen perfektní kvalitu – tam, kde to jde a za druhé mi musí vyhovovat cena. Nekupuji za každou cenu, nepřeplácím.
O filatelii se v médiích v poslední době více píše, ovšem hlavně o známkách v řádech statisíců korun. Je dnes investiční filatelie opravdu jen pro solventní sběratele?
Ne, filatelie není v žádném případě jen pro bohaté sběratele a investiční filatelie také ne! Sbírat může úplně každý, neboť existují statisíce krásných známek, které se nekupují na kusy, ale v balících po kilech.
A investovat mohou i méně majetní sběratelé a dělali to tak vždy. Jenže pokud někdo chce, aby se o filatelii opět psalo v denním tisku a bylo to v televizi, tak jak to chcete udělat jinak, než přes aukční rekordy, ceny, peníze? Sám víte, že se s vámi žádný novinář nebude bavit o známkách za 10 korun. To tak prostě je. Takže to zde pár lidí z oboru tlačí přes finance – a podle mne to dělají dobře, protože to je jediná dobrá cesta, jak dostat filatelii do médií. A pokud se budou známky objevovat v médiích, tak budou zajímat více lidí.
Ne všichni tradiční sběratelé to ale vnímají pozitivně…
Ano, spousta sběratelů jim to vyčítá, ale sami pro publicitu nehnou ani prstem. Taktéž je mě i jiným často vyčítáno, že filatelie nemá s investováním nic společného, že se známky nezhodnocují, atd. Ne, obyčejné známky se opravdu moc nezhodnocují a nezhodnocovaly se nikdy. Ale ty vzácnější si svoji cenu drží minimálně vůči inflaci a tisíce známek rostou dokonce výrazně v ceně, za posledních 25 let třeba i o stovky procent! Vše se nechá najít online nebo v odborné literatuře. Jen je potřeba se tomu věnovat, nebo se s někým poradit.
Řada sběratelů tvrdí, že filatelie je o sbírání, a ne o návratnosti nebo zhodnocení investice. Jak to vnímáte vy?
Ruku na srdce – víte, kolik jsem za posledních 10 let navštívil vážených sběratelů, kteří mi vykládali, jak sbírali nebo stále sbírají např. ČSSR třeba 2x, aby to měli pro své dvě děti? Protože to považují za dobré uložení peněz – takže také investují…? Jenže to, bohužel, dělají špatně (z investičního pohledu, ne z filatelistického), protože tyto známky nebudou vzácné ani za 100 let. Nebo mi řekli, že do toho dali tolik a tolik peněz a že chtějí alespoň o trochu více. Proč, když to přeci údajně nedělali kvůli zhodnocení?
Jak tedy budovat sbírku, která bude přinášet radost a současně se i zhodnocovat?
Investovat se nechá už s pár tisíci nebo nižšími desítkami tisíc Kč. Když ale investujete 5 000 Kč, tak nemůžete očekávat, že z toho bude za rok 10 000. Filatelie je na roky, zato nabízí díky své dlouhé historii určitou jistotu. Pokud chcete spekulovat, tak si vsaďte šťastných deset, nebo kupte kryptoměnu, či akcie. Ve filatelii musíte také vědět, co kupovat.
Nedávno se mi například podařilo koupit krásný chybotisk přetisku na známce Zanzibaru, kterého existuje jen do 10 kusů. Tato známka byla v oficiální aukci jen za pár tisíc Kč. Podle mne skvělá investice. Je to British Commonwealth, to sbírá po celém světě tisíce lidí. Ale těch známek je jen do deseti kusů! Na to přeci vždy najdu kupce, který mi za ni dá více. Takovou známku si může koupit jako investici opravdu skoro každý.
A když neví jak, tak ať se ozve, já mu něco rád (bez nároku na jakoukoliv provizi) seženu – zase se něco naučím, získám nové kontakty a obrázek další rarity do mé databáze…
Z mého pohledu mizí ve filatelii “střední třída”, tedy ta, která finálně utvářela filatelistický trh a život. A nejde jen o mládež, které je pomálu. Lze to ještě nějak zvrátit?
Ano, v Evropě tomu tak je. Naopak v Asii tato třída roste. Jenže nikdo moc neví, jak moc v Evropě mizí. Nemůžete to brát podle oficiální členské základny např. ve SČF – Svaz českých filatelistů. Sběratelé se přesunuli online, už nemají potřebu být někde organizováni. Podívejte se, jaký obrat je ve filatelii např. na Ebay – stovky milionů EUR ročně!
A víte, že dnes spousta lidí se sbíráním začíná? Sociální média jsou toho plná. Každou chvíli se tam někdo objeví, že je mu 35 nebo 40 let a zaujaly ho známky a chce začít sbírat.
Jinak tento úbytek se změnit dá – ale nebude to jednoduché a určitě už to nebude nikdy tak masové, jako v 70. a 80. letech minulého století.
Co pro povzbuzení zájmu o sbírání známek mohou udělat sami filatelisté?
Nejdůležitější je, aby se o filatelii pozitivně mluvilo – všude, kde to jde, především v neodborných médiích a na sociálních sítích. Naříkání předsednictva SČF nad úbytkem členů ve filatelistickém tisku je k ničemu. Je čas přestat fňukat a začít pro to něco dělat! Jak mají mladí lidé přijít do klubu, když 90 % filatelistických klubů nemá v roce 2021 ani webové stránky?!
O profilu na Facebooku, Instagramu a podobně už ani nemluvím. A když už náhodou mají web, tak tam není ani emailová adresa. Dopis mladí psát nebudou. Přátelé, je potřeba se probudit, máme 21. století, mladí lidé žijí online! Kdo není online, jako by nebyl! Tudy vede cesta.
Takže je to o komunikaci…
Přesně tak! Zkuste si donést vaši dětskou sbírku známek k nějakému obchodníkovi nebo do kteréhokoliv českého aukčního domu. 99,9 % z nich vás odbyde hodně nepříjemným, arogantním stylem, ve smyslu, že to máte spálit (sám jsem si to vyzkoušel). Takový přístup je bohužel špatný!
Já jsem se v mém businessu naučil, že i z malého zákazníka může vyrůst ohromná firma a že i malý zákazník mne může doporučit velkém zákazníkovi. Jenže to si ve filatelii nikdo neuvědomuje, přitom jsou to základní pravidla úspěšného obchodu. Tento problém je ale i v numismatice, obchodu s uměním a jiných sběratelských oborech. Mnozí renomovaní obchodníci ani nedokáží odhadnout solventního zákazníka.
Mám k dispozici měsíčně zbytných 5 000 korun, jak byste mi doporučil budovat sbírku, tak aby se třeba jednou i zhodnotila?
Těch možností je spousta. Pokud ale chcete její zhodnocení, to znamená, že to berete jako investici, tak je potřeba se zaměřit na známky, po kterých je POPTÁVKA a dá se očekávat, že bude i nadále. Raritní známka, po které není poptávka, je k ničemu. A je jedno, že je jediná na světě. Poptávka je základ. Další kritéria jsou KVALITA, PŮVOD a VZÁCNOST. Na to je potřeba se zaměřit – vše to do detailu popisuji v mé knize.
Mezi takové známky určitě patří stovky známek britských kolonií, různá okupační provizoria, chybotisky, provizorní vydání, mnoho prvních známek jednotlivých zemí, staré známky Indie, vybrané známky Číny atd. Důležité je ale nepřeplácet.
Pokud se Vám nepodaří koupit určitou známku dnes za dobrou cenu, nevadí, nechte to být. Za týden bude k prodeji něco jiného.
Důležité je si uvědomit, že za 5000 Kč asi nekoupíte žádnou známku, která má potenciál zhodnocení. Takže musíte těchto 5000 třeba rok spořit a teprve potom sestavit malinké portfolio třeba ze 4 známek. To už se nechá.
Hlavně nespekulujte a utrácejte jen tolik, kolik si můžete dovolit.
Podle jakých katalogů se orientujete při určování ceny známek?
Záleží na tom, o jaké známky se jedná. Na naše území používám Pofis a Merkur Revue, na Evropu Michel (kromě Itálie, tam mám dvojdílný Sassone), na britské kolonie Stanley Gibbons a na zbytek světa Scott. Teď ještě sháním kvalitní katalogy na Čínu. Literatura (a nejen katalogy) jsou základ. Tam je veškeré vědění. Není potřeba vše znát, ale umět si to najít, popřípadě se nebát zeptat zkušeného kolegy. No a pak už musíte jen znát, jak přepočítávat katalogové ceny na tržní ceny. To je hotová alchymie, kterou se neustále učíte. Protože ve 100 % platí, že katalogová cena není tržní cena.
Máte nějaký vzkaz jako sběratel pro ostatní sběratele?
Sběratelům všech oborů chci vzkázat: „Sbírejte, investujte, nebo dělejte obojí, dělejte prostě to, co Vás baví. Sbírejte laciné věci, sbírejte drahé věci, co chcete a na co máte prostředky.
Jestli chcete, aby byl Váš sběratelský obor na výsluní, tak pro to něco udělejte – napište o tom knihu a dostaňte ji do každého knihkupectví, obvolávejte redaktory novin a časopisů a napište pro ně článek, založte FB profil a získejte tam svojí pílí stovky sledovatelů, zorganizujte si přednášky o Vašem oboru v různých městech po republice, … možností je spoustu.
Dokázal jsem to při zaměstnání já, dokážete to i vy! Kdo chce, hledá způsob, jak to udělat, kdo nechce, hledá důvod, proč to nejde.“